Již o prázdninách jsme se rozhodli vzít naše průmyslováky za kulturou do naší metropole – vyhrála Antigona a Banksy. Dva odlišné světy spojené poukazováním na mnoho základních otázek, se kterými se potýkáme. Nevnucují odpovědi, ale probouzí. A jak se nám náš záměr povedl? Přečtěte si názor Kláry Doležalové ze 3.C, která myslím „hovoří“ za všechny účastníky z 2. a 3. ročníků.
V úterý 3.12. jsme se v sedm hodin ráno vypravili od školy do Prahy. A proč českolipská průmyslovka jela do Prahy? No přece do divadla – zopáknout si první ročník střední školy autorským představením Antigona z dílny divadla Drak.
Kdo by snad chtěl na představení, aby nemusel do školy a mohl během představení spát, tak ho zklamu. A nejen já. To samé vám teď můžou potvrdit i moji spolužáci, kteří prvně takový plán měli. Co je přimělo zhlédnout celé představení? Kromě hezkých hereček to byla hlavně blízkost naší generaci a vtip. Herci celou hru přenesli do naší doby. Postupně nám připomněli nejen děj Antigony, ale i děj hry Krále Oidipa. A ne nijak suše. Například při potyčce mezi Oidipem a Laiem, která vyústí v zavraždění Laia, nemusel kromě zeleniny nikdo umřít. Ta v tu chvíli měla totiž hlavní roli.
Kromě hezkých žen a vtipu nám ale byly velmi blízké i pocity Antigony a její řešení situace, s kterou se sama musela vypořádat. Antigonino psychické zdraví a problémy, samota, ohled na ostatní, nemožnost najít správné řešení, protože jakkoli se rozhodne, bude to špatně. To všechno provází ve hře nejen Antigonu, ale v našem vlastním životě i nás. A stejně jako část z nás užívá omamné látky a s problémy se vypořádává sebepoškozováním, tak i to ve hře potkalo Antigonu.
Atmosféru hry dotvářela hudba a doplňovaly skvěle zpracované změny světů – pozemského života a podsvětí.
Jako další na programu byla prohlídka výstavy graffiti s názvem „The World of Banksy: více než sto děl“. Banksy je pseudonym neznámého tvůrce – či tvůrců – graffiti a já vlastně určitým způsobem chápu, proč nechce být znám. Každý si v jeho tvorbě najde alespoň jedno dílo, s kterým může nějak sympatizovat nebo se ho dílo více dotkne. To, že není znám, podtrhuje autentičnost děl a pocit, že si díla může každý z nás ve svém nitru - včetně tvůrce samotného - vychutnat, pochopit a odnést si z nich po svém to, co chce.
Kulturní den jsme zakončili menším putováním po Praze a pak už se obohaceni o zážitky a poznatky vraceli zpátky domů.
