Dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie. To nejsou čtyři zaklínadla, nýbrž specifické poruchy učení.
Příčiny specifických poruch učení
-
lehké mozkové dysfunkce (jiné označení: lehké dětské encefalopatie či minimální mozkové dysfunkce)
- lehké mozkové dysfunkce se vztahují na děti při zachovaných intelektových předpokladech s určitými poruchami učení či chování, spojených s odchylkami funkce centrálního nervového systému, tzn. různé kombinace v oslabení vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti, koncentrace pozornosti, pudů, motoriky
- dědičnost
- kombinace dědičnosti a lehkých mozkových dysfunkcí
- neurotická nebo nejasná etiologie (původ)
Dyslexie – porucha čtení
Tento pojem je nestarší a porucha čtení, která se pod ním skrývá, nejnápadněji ovlivňuje školní prospěch. Úroveň čtení je obvykle výrazně nižší než všeobecná inteligence.
Dysgrafie – porucha psaní
Dysgrafie se projevuje obtížemi se zapamatováním si tvaru písmen, obtížemi v napodobení písmen, kvalitou písma, která s množstvím klesá, písmo se stává nečitelným.
Dysortografie – porucha pravopisu
Dysortografie se často vyskytuje v kombinaci s předchozími poruchami. Nepostihuje celou oblast gramatiky, ale jen tzv. specifické jevy – vynechávání interpunkčních znamének (háčky, čárky, tečky). Jedinci s poruchou pravopisu nerozlišují rozdíl ve slabikách di-dy, ti-ty, ni-ny, přidávají, zaměňují, vynechávají písmena ve slovech či celé slabiky, nedovedou aplikovat mluvnická pravidla, která mají naučena. Mají výrazně porušený jazykový cit.
Dyskalkulie – porucha matematických schopností
Dyskalkulie se vyskytuje izolovaně, ale někdy i v kombinaci s předchozími poruchami. Spočívá v poruchách předčíselných představ, tzn. třídění prvků dle tvaru, barvy, velikosti, určování počtu prvků aj. Děti mívají ve škole potíže v číselných představách (smysl číslovek, řazení čísel aj.), ve struktuře čísla, hodnotě číslice v čísle, nejsou schopny provádět matematické operace s číslem, mívají poruchu zrakové či sluchové paměti pro čísla, špatnou orientaci v čase a prostoru.
Neverbální poruchy učení
Pro neverbální poruchy učení jsou charakteristické obtíže v prostorové orientaci, potíže v tělesné výchově, sociální orientaci, potíže ve smyslu pro rytmus, jedinci nemají smysl pro humor aj. Méně citelně se neverbální poruchy promítají do školní výuky, ale jsou závažné pro vývoj osobnosti dítěte.
Všechny uvedené poruchy jsou zdravotním oslabením Jedná se o handicap celoživotní, ale při včasném zjištění a kvalitní nápravné péči, podpoře člověka s touto poruchou, může dojít ke zmírnění či úplnému odstranění vzdělávacích potíží.
U poruch učení je zásadní věc, aby jedinec přijal za své, že porucha není omluvenka, ale důvod více pracovat. Přistoupí-li k tomu takto, problém zvládne a také se vycvičí v řešení obtížných situací. Některé velké americké firmy dokonce při výběru manažerů dávají přednost těm, kteří mají nějaké „dys“, protože vědí, že pokud takový člověk vystudoval, umí se potýkat s obtížemi.“
Specifické poruchy učení a maturitní zkoušky
Podle pravidel nové státní maturity se zároveň s přihláškou k maturitní zkoušce podává i žádost o uzpůsobení podmínek konání této zkoušky. Aby mohla pedagogicko-psychologická poradna vydat posudek k maturitní zkoušce musí mít žák aktuální psychologické a pedagogicko-psychologické vyšetření, které bylo provedeno nejpozději ve třetím popř. na začátku čtvrtého ročníku studia na SŠ. Bez tohoto vyšetření není poradna oprávněna posudek vydat. O vyšetření a poté o vydání posudku si musí žák zažádat sám. Škola není k této činnosti oprávněna. Na základě aktuálního vyšetření je každému konkrétnímu žákovi pedagogicko-psychologickou poradnou vypracován posudek, ve kterém bude uvedena skupina, do které je žák zařazen a další konkrétní opatření u maturity přípustná.
U zkoušky samotné se maturant může dočkat delšího časového limitu nebo povolení různých kompenzačních pomůcek – od speciálního psacího náčiní, zvýrazňovačů po slovníky nebo notebook. Měly by to být ale ty, které už žák používal během studia. Podle míry postižení mohou být žáci se specifickými poruchami učení zařazeni do 3 základních skupin, u kterých je třeba přistoupit k následujícím kompenzacím:
- Skupina I: navýšení časového limitu o 25 %; kompenzační pomůcky
- Skupina II: navýšení časového limitu o 50 %; formální úpravy zadávací dokumentace; případně obsahové úpravy, možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; kompenzační pomůcky
- Skupina III: navýšení časového limitu o 100 %; ostatní uzpůsobení stejná jako u skupiny II