Je chytrý a neučí se...
Použitá literatura:
PhDr. Lidmila Pekařová: Jak žít a nezbláznit se; Poznání 2006
Rychlé pochopení nových informací neznamená, že je dítě takzvaně chytré a že to bude studijní typ.
Možností je mnoho:
- Může být bystré, ale jen praktické.
- Reaguje rychle, ale také rychle zapomíná a nic z poznaného neuplatní.
- Může mít skutečně vysokou inteligenci, ale chybí vůle, snaživost, výdrž opakovat a třídit poznané, chybí postoj odpovědnosti a nevytvořila se radost z poznání, čili intelektuální cit.
Příklady ukazují, jak je rozlišení obtížené. Bohužel mezi našimi studenty platí možnost třetí. Rozumové schopnosti jsou dobré nebo i výborné, ale osobnost, "vychovaný člověk", nemá vytvořené postoje k práci. Práce, to není jen mytí nádobí, auta, žehlené nebo sekání trávy. Práce je i učení.
Problém je, že postoje "k práci" se neučí dítě ve škole, odpovědnost splnit své úkoly, to nemůže naučit učitel. To je úkol rodičů.
A problém je ještě horší. Lhostejnost k vlastní práci, domácí povinnosti a ke škole neřešíme v době, kdy se něco může změnit, ale často v pubertě i později, kdy se toho už moc změnit nemůže.
Často chceme vychovávat dítěte, až když už je nevychované, tak se snažíme řešit i školní neobstávání pozdě, když se objeví strach, že dítě bude dělat těžkou práci, rukama, bez vzdělání a ještě s pravděpodobností, že to nebude chtít dělat a nic jiného nebude umět. Teprve představa "co s ním bude, jak se uživí" žene rodiče do snahy "honem něco dělat a změnit". A to je ten největší problém. Už to změnit nejde.
Jak využít vrozené schopnosti dítěte?
Povinnost není jen škola
Někteří rodiče fungují jako neplacená osvobozená domácnost a slouží i dospělým dětem.
Slyšíme kolem sebe "ať studují, budou mít práci, která je bude bavit". Pokud mají nadání, musejí zvládnout učení a umět se přitom postarat i o sebe. Budou mít akademické tituly, zajímavou práci, ale pokud se během studia nestrají o nic jen o učení, mají pohodlí, které zajišťují posluhující rodiče, nevznikne návyk soběstačnosti a nenaučí se rozvrhnout si svůj čas na práci na neatraktivní úkoly patřící k životu a na zábavu.
Lajdáctví v pubertě
Selhání v době puberty je běžným jevem a někdy je to i konec studijního snu.
Nelze spoléhat na zralost dítěte, ale na sílu rodičů. Ideální je pomoc táty synovi a mámy dceři. Jen vzácně se to daří smíšeným způsobem. Mladíci nesnášejí žensky klidové postoje vysvětlování, vnímají to jako poučování, chtějí chlapácký humor a nadhled, dívky se cítí omezovány mužskou silou, chtějí dámskou rozpravu a opoziční debaty.
Učit se to, co se probíralo ve škole ten den
Je to jednoduché. Kdo chce ušetřit čas a být dobře připraven do školy, musí se učite podle teorie zapomínání.
Učivo, které bylo ten den vysvěleno, se udrží v plném rozsahu ve vědomí několik hodin. Pokud se látku přednášenou v pondělí bude student učit ve středu, řeší problém "tabula rasa". Nepamatuje si postup, zapoměl příklady učitele, musí vynaložit mnoho času, aby se dostal do problému. Ten den, dy teorii slyšel, zapisoval, sledoval řešení druhými, ten den se to učí velmi lehce. Stačí večer probírat jeden předmět po druhém, tak tak to šlo podle školního rozvrhu, vypracovat u všeho malé zadání, přepsat, vypočítat, prostě to uložit do paměti. Za dva dny se stačí na uložený materiál a podívat a jde to samo.
Denní režim studenta
Každý studen má denní řád, školní rozvrh a program pro volný čas. Někdo má den organizovaný, jiný chaotický. Základem úspěchu je ale pořádek a systém. Chaos zdržuje a vytváří úzostné napětí. Kdo si včas zvyne mít program budoucích dnů zapisovaný, bude v pohodě. Ví, kde má být, co komu slíbil, co má vrátit nebo vypůjčit, zná termín y svých volných dnů a plánovaných akcí.
Svobodný je člověk, který se nenecháváomezovat, myslí a jedná po svém, ale zároveň neselhává, nelže, neuniká od svých povinností, nezapírá se před práteli z obavy, aby nemusel čelit výčitkám, co kde nesplnil.