Střední průmyslová škola Česká Lípa - Výuka

Fibonacciho šifrování

jan.fojtik — Mon, 26 Mar 2018 20:26:19 +0000

Není to tak dávno, kdy jsem zvala všechny zájemce k účasti na online setkání tří škol s panem Fibonaccim. A bylo to opravdu povedené setkání, dokonce i s nečekaným pokračováním. Ale pojďme se na tento (zatím) ojedinělý projekt podívat.

Byly jsme tři střední školy, které jsme se dohodly, že propojíme online naše žáky. Tématem bylo jméno italského matematika Fibonacciho. Už to samo o sobě nabízelo širokou škálu oblastí, na které jsme se mohli zaměřit.

Dopředu jsme se s kolegyněmi dohodly, co budou naši žáci prezentovat ostatním účastníkům. Naším cílem bylo vytvořit takovou strukturu naší akce, aby účastníky zaujala, byla snad srozumitelná a aby informace postupně gradovaly.

První škola, Gymnázium Jihlava nám objasnila problematiku posloupností – však Fibonacciho posloupnost je jednou z nejznámějších posloupností vůbec. Dokonce se všichni účastníci mohli přihlásit ke cloudové aktivitě Zapojte se! A tak mohl být aktivní každý účastník Šifrování. Také bych ráda poděkovala Anně Dravecké a jejím studentům za přípravu skvělých šablon pro prezentace celého networkingového setkání.

Druhou prezentující školou bylo Gymnázium Oty Pavla v Praze. Tento druh projektu byl pro tuto školu premiérou. Všechny prvotní technické obtíže jsme překonali a tak nás mohli žáci této školy seznámit přímo s panem Fibonaccim. Kromě toho jsme se také dozvěděli, jak vlastně Fibonacciho čísla vznikla a jak počítat další a další členy Fibonacciho posloupnosti. Myslím, že se to paní ředitelce Janě Hrkalové, Evě Markové a jejím studentům opravdu povedlo. Jak tuto akci vnímali na této škole si můžete přečíst v tomto článku.

Třetí zapojenou školou byla Střední průmyslová škola Česká Lípa, kde učím i já. Studenti 4. ročníku strojírenství se pustili do rozkrývání tajů Fibonacciho čísel a jejich významu v různých oblastech našeho života. Věnovali se ekonomii, přírodě, hudbě, hazardu, chemii, elektrotechnice a dokonce byla zmíněna i existence zcela netradičního určování času za pomoci Fibonacciho hodin.

A jestli čekáte třešničku na dortu či sladkou tečku, tak, myslím, nebudete zklamáni – bude obojí.

Třešničkou na dortu byl příspěvek mého kolegy Ing Michala Michny, který nás seznámil s různými algoritmy výpočtu členů Fibonacciho posloupnosti a ukázal na konkrétních programech jejich rychlost výpočtu i opravdu velkých Fibonacciho čísel. Následující slova jsou přímo od autora této třešničky:

Rád bych poděkoval mojí kolegyni Mgr. Haně Ulíkové za možnost zapojit se do netypické aktivity, která spojila příspěvky žáků z několika škol do působivého celku. Možnost účastnit se s vlastním krátkým příspěvkem mě velice oslovila a rád jsem věnoval jeho přípravě náležitou pozornost a úsilí. Cílem mého příspěvku bylo ukázat, že ke stejnému výsledku mohou vést různédůmyslné způsoby. Dále prakticky ukázat, jak do výpočtu zapojit počítač, který nám jej velmi usnadní či přímo umožní. Doufám, že můj příspěvek vhodně doplnil téma Fibonacciho číslel a byl pro účastníky a diváky zajímavý. V tomto případě bych se rád účastnil další akce v podobném duchu.

Ing. Michal Michna

Slibovanou sladkou tečkou je opravdu něco nečekaného. Když jsem odpoledne po našem Šifrování zahlédla nabídku televizních pořadů, tak jsem nechtěla věřit vlastním očím: ve stejný den dávali na Nově Šifru mistra Leonarda! Přísahám, že toto jsem nezařizovala J. Na obrázku můžete vidět screeny naší události a televizního programu:

Kdybych měla stručně popsat toto online setkání, udělala bych to asi takto:

netradiční zpracování netradičního tématu v jedné vyučovací hodině
zkušenost žáků s vyhledáváním a tříděním informací
posílení komunikačních dovedností žáků
využití technologií při výuce
spolupráce více škol
akce určená i pro pasivní účastníky (ovšem s možností zapojit se)
odhadem nás vidělo asi 300 účastníků z různých škol a různých částí republiky
odměnou všem zapojeným školám byla úžasná zpětná vazba od účastníků, kteří měli možnost vidět, jak se to dělá jinde

Ráda bych poděkovala všem, se kterými jsem spolupracovala na Fibonacciho šifrování a budu se těšit na případnou další spolupráci. Co že jsem to zmínila při loučení s panem Fibonaccim? Fraktály? Pěkné téma – co vy nato?

Na případné další online či možné osobní setkání se bude těšit autorka a organizátorka projektu

Mgr. Hana Ulíková

SPŠ Česká Lípa

Skrývá se Fibonacciho posloupnost i v osudech lidí?

aneb

Ovládá naše životy matematika?

Každý, kdo 9. března 2018 sledoval webinář tří škol o Fibonacciho posloupnosti, byl překvapen, kde všude se Fibonacciho čísla vyskytují, co vše je možné pomocí Fibonacciho posloupnosti popsat – nejen ve světě čísel, ale i v přírodě a v reálném světě okolo nás. Jestli vás zaujalo, že Fibonacciho posloupnost souvisí s číslem p, se zlatým řezem, s řadou jevů v přírodě (namátkou uvedeme počty okvětních lístků nebo uspořádání listů mnoha rostlin, ulity plžů ve tvaru zlaté spirály), pak další zjištění vás nepochybně ohromí. Věřili byste tomu, že Fibonacciho posloupnost dokáže popsat životy významných osobností?

Fibonacciho posloupnost v životě Dany a Emila Zátopkových

Abychom vás o tomto odvážném tvrzení přesvědčili, vybrali jsme si slavnou sportovní manželskou dvojici, Emila a Danu Zátopkovy. Snad každý zná jméno Emila Zátopka, čtyřnásobného olympijského vítěze a mnohonásobného světového rekordmana na dlouhých tratích (19. 9. 1922 – 21. 11. 2000), podle ankety nejlepšího československého sportovce 20. století, i jeho ženy Dany (nar. 19. 9. 1922), rovněž olympijské vítězky a světové rekordmanky v hodu oštěpem.

Pro lepší orientaci v dalším textu nejprve připomeneme několik úvodních členů Fibonacciho posloupnosti:

1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89, 144, 233, 377, 610, 987, 1597, 2584, 4181, …

Pojďme nyní hledat tato čísla v životě Dany a Emila Zátopkových: Jedničku a dvojku najdeme nesčetněkrát: Oba se narodili v jediný den (19.9.1922), jde o první a dosud jedinou manželskou dvojici, která v jednom dni získala dvě zlaté olympijské medaile (v Helsinkách 24. července 1952: Emil na 5 km, Dana v hodu oštěpem). Emil Zátopek byl prvním atletem, který na olympijských hrách zaběhl 10 km pod 30 minut (v Londýně 1948 zvítězil časem 29:59,6), prvním, kdo uběhl tuto trať pod 29 minut (v Bruselu 1.6.1954 překonal světový rekord časem 28:54,2), prvním, kdo dokázal za hodinu uběhnout více než 20 km (v Houštce 1951 výkonem 20 052 m), prvním a dosud jediným sportovcem, který na jediné olympiádě získal tři zlaté medaile na všech vytrvaleckých tratích (v Helsinkách 1952 v bězích na 5 km, 10 km a v maratonu).

K číslici 2 několik dalších údajů: každý z dvojice získal medaile na dvojích olympijských hrách (Emil v Londýně 1948 a Helsinkách 1952, Dana v Helsinkách 1952 a v Římě 1960). Možná vás překvapí, že nejslavnější vytrvaleckou trať – maraton – absolvoval Emil Zátopek pouze dvakrát v životě, pokaždé na olympijských hrách. V Helsinkách 1952 zvítězil, v Melbourne 1956 skončil 6.

Číslici 3 najdeme v životě Zátopkových rovněž bezpočtukrát. Už bylo řečeno, že Emil získal na jediné olympiádě v roce 1952 3 zlaté medaile na vytrvaleckých tratích (byl prvním a dosud jediným atletem, kterému se to podařilo), celkem na olympijských hrách startoval 3x (1948, 1952, 1956), rovněž 3x na Mistrovství Evropy (1946, 1950, 1954), kde získa 3 zlaté medaile (1950 na 5 a 10 km, 1954 na 10 km). Poslední medaili na velké soutěži získal za 3. místo na ME 1954 v Bernu v běhu na 5 km. Celkem 3x byl Emil Zátopek vyhlášen nejlepším sportovcem světa (1949, 1951 a 1952).

Rovněž ve sportovním životě Dany Zátopkové hraje významnou roli číslice 3. Stejně jako Emil startovala 3x na Mistrovství Evropy (1950, 1954, 1958), na vrcholných světových soutěžích získala celkem 3 zlaté medaile (na OH 1952 a dvakrát na ME 1954 a 1958). Na své poslední velké soutěži (OH 1960) skončila „jen“ 2., čímž celkový počet zlatých medailí „udržela“ na Fibonacciho trojce.

Pojďme k dalšímu Fibonacciho číslu 5. Při svém prvním startu na mistrovství Evropy (v Oslo 1946) skončil Emil Zátopek v běhu na 5 km na 5. místě, stejně tak Dana při prvním startu na Mistrovství Evropy v oštěpu (v Bruselu 1950) skončila 5. Na trojích olympijských hrách získali společně 5 zlatých medailí (Emil 1x v Londýně 1948 a 3x v Helsinkách 1952, Dana 1x v Helsinkách 1952). Sám Emil získal na těchto třech olympiádách celkem 5 medailí (ke čtyřem zlatým přidal ještě stříbrnou na 5 km v roce 1948). Při posledním startu na OH v Melbourne 1956 už skončil bez medaile, čímž i on tento počet „udržel“ na Fibonacciho pětce.

Dalším Fibonacciho číslem je číslo 8. Zatímco v předchozím textu jsme se zaměřili na sportovní úspěchy slavné dvojice, můžeme se nyní podívat na jejich porážky. Na své nejúspěšnější distanci, v běhu na 10 km, absolvoval Emil Zátopek během své bohaté kariéry celkem 61 závodů, v nichž pouze 8x nevyhrál. Z těchto 8 porážek spadá 5 do poslední sezony 1957, kdy už byl za zenitem své výkonnosti, do té doby byl na této trati poražen pouze 3x (5 a 3 – rovněž dvě čísla Fibonacciho posloupnosti). Nemějte obavu, že bychom sčítali jen porážky, u vyšších čísel dojde i na počty vítězství.

Čísla 13 a 21: Nešťastná třináctka byla pro Danu Zátopkovou šťastná: celkem 13x se stala mistryní republiky v hodu oštěpem. Nyní se vraťme k již zmíněnému Zátopkovu rekordu na 10 km, jímž jako první na světě prolomil hranici 29 minut na této trati. Sečtěte cifry v jeho výkonu 28:54,2 a dostanete Fibonacciho číslo 21. Podobně můžete sečíst cifry ve vzdálenosti maratonské trati, na níž Emil dosáhl olympijského vítězství v Helsinkách 1952. Trať maratonu měří 42 195 metrů, ciferný součet dá opět číslo 21. V předchozím odstavci jsme spočítali porážky Emila Zátopka na trati 10 km, nyní podrobíme stejnému rozboru Daniny závody v oštěpu. Od svého prvního startu v roce 1946 v drtivé většině závodů vítězila. Občas samozřejmě také prohrála, a věřte-nevěřte, do vrcholu své kariéry na OH v Římě bylo těch porážek právě 21. Pravda, ještě jedna porážka následovala v roce 1961, kdy Dana Zátopková končila se závodní činností.

Čísla 34, 55 a 89: Prvních závodů v hodu oštěpem se Dana Zátopková zúčastnila v roce 1946. Bylo to v Třeboni a Dana tehdy poprvé přehodila 34 metrů (přesný výkon byl 34,64 m, což v domácí konkurenci stačilo na vítězství). Její cesta pak vedla až k světovému rekordu, který překonala 1. června 1958 v Praze, kdy přehodila 55 metrů (55,75 m). Sečteme-li metrové vzdálenosti těchto dvou výkonů, dostáváme se k dalšímu Fibonacciho číslu 89. Namítnete (právem), že sečtení čísel 34 a 55 je drobným švindlem, neboť takto se podle definice vždy získá další člen Fibonacciho posloupnosti. V životě Zátopkových se ale k číslu 89 dostaneme i jinak. Jistě víte, že v době totality byli Zátopkovi u naší politické vrchnosti v nemilosti – za své postoje v roce 1968 a v následující době tzv. normalizace. To se změnilo v památném roce 1989. Emil Zátopek v tom roce obdržel Stříbrný olympijský řád a v tomtéž roce 1989 se Zátopkovi dočkali další pocty poté, co český astronom Antonín Mrkos objevil planetku číslo 5910, která byla (podle návrhu G. V. Williamse) pojmenována Zatopek. Ještě o ní bude řeč v závěru tohoto pojednání.

Číslo 144: Na svých dvou hlavních tratích (5 km a 10 km) absolvoval Emil Zátopek v sezonách 1947 až 1955 celkem 158 závodů, přičemž počet vítězných závodů byl (opět musím napsat věřte-nevěřte) přesně 144. Poměr počtu vítězství ku počtu porážek na trati 5 km byl 97:11, na 10 km 47:3. Přičteme-li sezony 1956 a 1957, kdy už tyto trati nebyly Zátopkovou prioritou, dosáhl v nich dalších 13 vítězství (opět Fibonacciho číslo) na méně významných závodech. Stejně tak můžeme sečíst všechny vítězné závody Dany Zátopkové. Jako u správné manželské dvojice je tento počet skoro stejný – Daniných vítězných závodů jsme napočítali 143, od Fibonacciho čísla se tedy liší o titěrnou jedničku. Při sčítání závodů jsme použili přehledu, který je uveden v knize „Dana a Emil Zátopkovi vypravují“, vydalo STN Praha 1962. Dovolíme si vznést troufalou domněnku, že v tomto přehledu autoři na jeden vítězný závod zapomněli J.

Poslední dva pohledy na Fibonacciho čísla v souvislosti s životem Dany a Emila Zátopkových jsou obzvlášť pozoruhodné a takřka neuvěřitelné. Čtete dál a divte se…

Číslo 610: V roce 2016 vydala Dana Zátopková přepracované a rozšířené vydání knihy „Dana a Emil Zátopkovi vypravují“. Nový název je „Dana a Emil Zátopkovi: Náš život pod pěti kruhy“ a schválně si tipněte, kolik má kniha stran. Je to 606, přičemž kdybychom očíslovali i obálku, dojdeme k hodnotě 610. Ano, i toto je jedno z Fibonacciho čísel.

Číslo 2584: Poslední naše zastavení se týká planetky, objevené Antonínem Mrkosem v observatoři na Kleti 29. listopadu roku 1989 a posléze pojmenované Zatopek. Planetka má katalogové číslo 5910, oběhne Slunce jedenkrát za 3,45 roku, její pozorovaná hvězdná velikost je 19,2 mag. Co je na planetce, kromě jména, nejzajímavější, je údaj, týkající se hodnoty jejího perihélia a afélia (přísluní a odsluní), neboli nejbližšího a nejvzdálenějšího bodu od Slunce, jímž planetka na své pouti prochází. Perihélium má hodnotu 1,966 AU, afélium 2,594 AU. Číselný zápis afélia se velmi blíží Fibonacciho číslu 2584, což jinak řečeno znamená, že krátce před průchodem a krátce po průchodu aféliem musí nastat okamžik, kdy je vzdálenost planetky od Slunce přesně 2,584 AU (hvězdné jednotky), neboli je rovna 18. členu Fibonacciho posloupnosti. Mohla být po Zátopkových pojmenována jiná planetka než právě tato, objevená na Kleti v listopadu osudného roku 1989?

Je to vše opravdu jen náhoda?

Snad mi dáte za pravdu, že popsané údaje (které je možné si snadno ověřit na internetu či v naučných a sportovních encyklopediích) jsou přinejmenším pozoruhodné. Můžete přemýšlet, nakolik jsou tyto souvislosti zákonité, a nakolik jsme si v tomto příspěvku vybrali jen to, co se nám „hodilo do krámu“. Otázku v poslední větě zobecníme: Je možné, že naše životy skrytě ovládá matematika? Stále jste přesvědčeni o tom, že všechno, co jsme zde napsali, je jen náhodná shoda okolností???

Studentům i váženým matematikům předkládá k přemýšlení

Luděk Sedlák, Gymnázium

Českolipský deník 23.10.2016

jan.fojtik — Sun, 23 Oct 2016 20:25:13 +0000

Aktuality

Z tisku

Výuka

Studenti průmyslovky spolupracují při výuce matematiky s Amerikou

Česká Lípa, Monticello - Studenti českolipské průmyslovky mají díky zvláštnímu projektu možnost zlepšit svou odbornou angličtinu a vyzkoušet si spolupráci na dálku v modernizované vizi J. A. Komenského.

Studenti českolipské Střední průmyslové školy se díky nezměrnému zaujetí učitelky matematiky Hany Ulíkové zapojili do mezinárodní spolupráce se střední školou ve městě Monticello v americkém státě Wisconsin.

Zdroj: Českolipský deník 23.10.2016

Nové aktivity v Global Math Collaboration

jan.fojtik — Thu, 29 Sep 2016 21:32:58 +0000

Aktuality

Výuka

Fotogalerie

Embedded video for Nové aktivity v Global Math Collaboration

Pro spolupráci s mým amerických kolegou Chrisem Collinsem z Wisconsinu jsem si letos vybrala třeťáky strojaře. Jsou to ti samí šikulové, se kterými jsme vyhráli speciální cenu v soutěži Správná škola za networking (náš příspěvek se týkal oslavy dne PÍ a jmenoval se PÍpání).

První spojení studentů obou našich tříd proběhlo dne 15. 9. 2016 na den Global Collaboration – myslím, že vhodnější den už jsme nemohli zvolit J. A hned od začátku bylo znát, že pracuji se třídou, která má zájem i zkušenosti. Brzo jsme měli seznam mluvčích, tvůrců obsahu i mediální odborníky. To je radost, pracovat s takovýmito studenty. A ačkoli nás tentokrát provázely technické potíže, nakonec se spojení přece jenom podařilo. Doufám, že až se podíváte na video, budete na naše studenty pyšní alespoň tak, jako jsem já.

Fotogalerie:

(Ne)obyčejná cesta českolipské učitelky

jan.fojtik — Mon, 14 Mar 2016 17:10:14 +0000

Aktuality

Výuka

Když se mě paní učitelka u zápisu do první třídy zeptala, čím budu jednou chtít být a já sebevědomě odpověděla „Paní učitelka!“, nikdo ani netušil, jak moc bude tato moje odpověď důležitá pro celý můj život.

Učitelkou jsem se opravdu stala. Nejdříve jsem začala učit na ZŠ Partyzánská (kde jsem se tak setkávala se svojí paní učitelkou, kterou jsem měla na prvním stupni). Po mateřské jsem pak nastoupila na Střední průmyslovou školu, kde působím dodnes. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že mě práce učitelky bavila a naplňovala.

Ale přišel veliký zlom do mého spokojeného učitelského života. Technologie. Začalo to interaktivní tabulí SMART Board, kterou jsem dostala do třídy. To bylo v roce 2008, kdy jsem ani netušila, co to je interaktivní tabule. Spolu se studenty své první třídy a svými kolegyněmi jsme postupně objevovali taje interaktivní výuky. A z mé strany to byla láska na první dotek. Postupně pak bylo do naší školy pořízeno 6 interaktivních tabulí typu SMART Board i ActivBoard.

A nemělo zůstat pouze u jediného technického zařízení, které jsem při své výuce matematiky používala. Brzy jsme měli ve škole i hlasovací zařízení Response. Tento systém měl k dispozici 30 clickerů, takže každý žák ve třídě dostal k dispozici vlastní hlasovací staničku a pojem interaktivní výuka dostal další úroveň. Měla jsem možnost získávat okamžitou zpětnou vazbu od studentů, viděla jsem okamžitý stav práce každého individuálně, nikdo se nemohl práci při vyučování vyhnout. A dokonce jsem mohla získat nezávisle vyhodnocené testy, které studenti zpracovali právě pomocí hlasovacího zařízení.

Postupně jsem získávala čím dál větší jistotu a rozhled v oblasti interaktivity. A tak jsem neváhala využít nabídky společnosti AV MEDIA, která hledala lektory pro šíření znalostí interaktivní výuky v celé České republice. A tak jsem vytáhla paty nejenom ze své domácké střední průmyslové školy, ale i z České Lípy. Začala jsem školit a ukazovat dalším učitelům, jak lze při své výuce využívat moderní technologie.

A vývoj šel dál. Protože jsem viděla výsledky své práce nejenom u studentů, ale teď už i kolegů učitelů, začala jsem se aktivně podílet na workshopech AV Medií. To už jsem se dostala i do jiných krajů. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Měla jsem možnost porovnávat, jak si naše škola stojí oproti školám jiným. A s uspokojením mohu konstatovat, že jsem pyšná na to, že učím právě na Střední průmyslové škole v České Lípě.

A přišel další zlom v mé lektorské cestě. SMART Bridgit. Software, který mi umožnil setkávat se online i s učiteli, za kterými jsem nemohla cestovat. Webináře se staly mou oblíbenou formou výuky. A postupně jsem SMART Bridgit využívala nejenom pro spojení se s kolegy učiteli, ale i se svými studenty – ale o tom až o trochu později…

Věnovala jsem se i novinkám, které jsem mohla využívat přímo ve výuce. Získala jsem nadstavbový sw pro SMART Board: SMART Math tools. A tak jsem mohla přímo v hodinách ukazovat vztahy mezi grafy funkcí, používat rýsovací pomůcky a ukazovat další matematické aktivity, které přispěly nejenom k zatraktivnění výuky, ale hlavně k lepšímu porozumění matematiky studenty.

A už je tu další level pro interaktivní výuku. Používání žákovských zařízení při výuce (raději používám vlastní slovíčko: chytrátka). Jedná se o jakékoli zařízení na jakékoli platformě, které lze připojit k internetu. A tak jsme při výuce začali místo clickerů používat vlastní zařízení žáků. Pochopitelně to nešlo najednou, Začali jsme současným využitím clickerů i vlastních chytrátek studentů – především mobilních telefonů. Nyní už není problém přímo při výuce požádat žáky, aby si vzali svá vlastní zařízení a použili je přímo při výuce. Pro stav nouze máme ve škole k dispozici sadu mobilů a tabletů, které můžeme žákům půjčit, pokud mají s vlastními chytrátky nějaký problém. Brzy jsme žákovská zařízení nepoužívali jenom pro hlasování, měli jsme k dispozici další aktivitu, která byla doplňkem nativního software tabulí SMART Board (SMART Notebook): Extreme Collaboration. O této aktivitě musím bohužel psát pouze v minulosti, ale to je vývoj a ten nikdo nezastavíme. Tento doplněk již není součástí SMART Notebooku. Naštěstí už je k dispozici další aktivita, která nám opět umožňuje během pár okamžiků vytáhnout mobily a pracovat všichni.

Ale to už je tady další smršť změn.

V roce 2010 jsme se stali SMART vzorovou školou firmy AV Media. Navíc došlo k veliké aktualizaci SMART Notebooku, tedy další seznamování se s nativním prostředím interaktivních tabulí SMART Board.

V roce 2014 jsem se stala členkou celosvětové komunity Smart Exemplary Educators. Tato komunita přijímá 200 učitelů z celého světa ročně. Jedná se o komunitu při společnosti SMART Technologies, která je distributorem interaktivních tabulí SMART Board i jejich spolupracujících software. Společnost má svou základnu v Calgary v Kanadě. Když jsem se poprvé přihlásila do komunity já, bylo nás kolem 1100 učitelů. Tím se mně, mým studentům i naší škole otevřely další, téměř neuvěřitelné možnosti. Výukový sw získáváme zdarma, dokonce děláme beta testery novým verzím software, máme přístup ke vzdělávacím aktivitám po celém světě. Jako škola jsme stali SMART vzorovou školou nejenom pro Czech Republic.

Možná se ptáte, čeho víc by ještě šlo dosáhnout? Tak já se s vámi podělím o své další zkušenosti i o zkušenosti mých studentů:

V létě 2015 jsem se zúčastnila Summitu 2015. Summit byl organizován společností SMART Technologies a uskutečnil se v Calgary. Cesta sice byla dlouhá, ale zážitky a zkušenosti naprosto úžasné! Dostalo se nám opravdu krásného přijetí, prohlédli jsme si, jak se interaktivní tabule vyrábí, byli jsme pozváni k pomoci při vývoji software SMART Notebook. Bylo nás v Kanadě 77 učitelů z 22 zemí světa a ze všech světadílů. Dokonce jsem se tam setkala s dalšími středoškolskými matikáři:

Nejvíce jsem se sblížila s Christopherem Collinsem z Wisconsinu, město Monticello (blízko Madisonu). A tak začala spolupráce, která stále trvá. Nejdříve necháváme s Chrisem naše studenty pracovat samostatně na zadaných úlohách a pak je v domluveném čase spojíme, aby si mohli vyměňovat zkušenosti online. Komunikačním jazykem je angličtina a zvládli jsme i sedmihodinový časový posun mezi Monticellem a Českou Lípou. Když jsme s Chrisem zorganizovali první setkání našich studentů, nechali jsme je, ať se nejdříve seznámí – se státem, městem, školou i se sebou osobně. Při druhém setkání jsme už řešili lineární rovnice a v připravovaném setkání v rámci aktivity Global Math Collaboration máme další zajímavé téma a úkoly. Chrisovi studenti zatím nepoužívali při řešení soustav lineárních rovnic matice. Mé studenty tedy čeká naučit své americké vrstevníky řešit soustavy lineárních rovnic maticovým počtem. A při příštím mezinárodním online setkání nám wisconsinští ukáží, jak moc byli čeští studenti úspěšní.

Také jsme dostali dárek z Monticella:

A my už máme připravený balíček pro naše zahraniční přátele. Dostanou knihu o českolipsku, která je komentována i v angličtině a několik dalších připomínek naší Global Math Collaboration.

Global Collaboration však nemusí být aktivita určená pro propojení studentů či žáků s cizinou. Připravuji v současné době oslavu dne PÍ. Spolupracuji se dvěma školami (ZŠ Dubá a ZŠ Stráž pod Ralskem) a propojíme tak první, druhý stupeň ZŠ a SŠ, abychom se na číslo PÍ podívali z pohledu všech stupňů školství. Že chybí vysoká škola? Máte pravdu, zato nám přislíbil účast doc. RNDr. Tomáš Vejchodský, Ph.D.,který pracuje v Matematickém ústavu Akademie věd ČR. Při přípravě na oslavu PÍ využíváme se studenty již zmíněný SMART amp a SMART Bridgit.

V současné době jsme jediná škola v České Republice, která používá pro různé druhy spolupráce (včetně zmíněné Global Math Collaboration) cloudové řešení SMART amp v tak velkém rozsahu. SMART amp je software určený pro nový styl výuky, kdy do procesu učení doslova vtáhneme myšlenky studentů. Přístup do vytvořené pracovní plochy mají všichni, kteří mají nastavené sdílení, kdykoli – ve škole i doma. Stačí mít jenom připojení k internetu. SMART amp lze použít ke sdílení textů, obrázků, videí či odkazů. Je jen na fantazii učitele, na co vše tohoto cloudového pomocníka použijete. Tady je pár myšlenek, které jsme se studenty uskutečnili:

Uvést vlastní příklady ze zvolené oblasti matematiky a jejich řešení jinými spolužáky

Otevření komunikace mezi studenty při přípravě na čtvrtletní práci

Procvičení úloh při skupinovém opakování kapitoly matematiky

Vytvoření prostoru pro kladení otázek při přípravě k maturitě

Příprava na Global Collaboration i Global Math Collaboration

A už máme před sebou další výzvu – interaktivní tabule se pomalu přestanou vyrábět. Místo nich přijdou interaktivní panely, které nepotřebují dataprojektor a které plně a online spolupracují s většinou žákovských zařízení. Máme se tedy na co těšit, já i naši studenti.

Děkuji panu řediteli i paní zástupkyni naší školy, kteří mě při těchto aktivitách podporují. Bez jejich pomoci by většinu popsaných aktivit nebylo možné uskutečnit.

O své (ne)obyčejné cestě učitelky se s vámi podělila

Mgr. Hana Ulíková

Noví roboti na průmyslovce

jan.fojtik — Mon, 25 May 2015 22:00:00 +0000

Aktuality

Informační technologie

Výuka

Na konci loňského roku vypisovala společnost TRCZ sídlící v Lovosicích soutěž s názvem „Technika nás baví“. Jednalo se o soutěž pro studenty středních a vysokých škol a byla zaměřena na podporu oborů robotika, programování apod. Každý účastník si mohl vymyslet libovolný projekt technického charakteru. A ten, kdo svůj záměr nejlépe a nejsmysluplněji představí, toho projekt bude firmou TRCZ financován. S podobným zadáním soutěže jsem se ještě nesetkal, ale proč to nezkusit.

Sice jsme se svou přihláškou nesplňovali podmínku (účast v minulých soutěžích), ale přesto nám vedení společnosti přislíbilo nakoupit technické vybavení, které jsme požadovali. Líbily se jim naše školní aktivity v rámci techniky a technologie. To nás velmi potěšilo a byl to pro nás další signál, že to co děláme se studenty, není jen v rámci školních osnov. Po všech nutných vyřizováních a hledání termínů došlo na předávání darů.

Na konci dubna k nám do školy přijel personální ředitel pan František Havlíček a generální tajemník pan Eiji Saito. S našimi studenty jsme jim představili v laboratoři automatizace nejen vybavení, ale hlavně práce našich studentů. Jednalo se o robotickou třídící linku, elektronický detektor barev a výukový modul s programovatelným automatem (PLC). Studenti sami představili své práce, které dělali jako dlouhodobé maturitní práce (zároveň pak s nimi bodovali v krajském kole SOČ - středoškolská odborná činnost). Na závěr pak pánové předali škole, ale hlavně studentům, dva modely robotů od firmy MERKUR. Díky těmto robotům můžeme rozšířit současný model výrobní linky a můžeme tak pracovat na mnohem složitějších úlohách.

Pro nás pro všechny to byla obrovská zkušenost s prezentací naší práce. Ať už na straně nás pedagogů, ale také studentů. Snad se nám podařilo ukázat, že technika může být nejen prospěšná, ale také zábavná.

Mgr. Tomáš Rachač, SPŠ Česká Lípa